Moji drazí obyvatelé hradu,

hrad má mnoho věží, tajných chodeb i místností. Mnoho zdí, které nesou šepot. A v něm se často skrývají tajemství, která většině lidí nenápadně proklouznou mezi prsty. 

Jenže některé oči vidí ostřeji. Některé uši slyší hlasitěji. Šeptanda se totiž po chodbách nenese potichu. Zanechává stopu. Drobnou, sotva znatelnou… ale naprosto čitelnou pro toho, kdo ví, kde a hlavně kdy naslouchat. A co se jednou pošeptá… to se dříve či později objeví na pergamenu. A kdo ten pergamen drží v ruce? 

No přece já. 

Vaše neúnavná kronikářka hradních tajemství,